Virtualni STAR WARS
Virtuální Star Wars
Kdo miluje Star Wars do morku kostí, ten už určitě někdy zasednul k počítači s úmyslem rozdrtit Impérium. Ať už ve stíhačce, s laserovým granátometem v ruce, nebo hezky postaru se světelným mečem. Nevíte o čem mluvíme? Nikdy jste neslyšeli o počítačových hrách na téma Star Wars? Síla s vámi a hurá do čtení!
O počítačových hrách se na FilmPUBu příliš často nerozepisujeme, ale ke Star Wars tohle odvětví patří mnohem víc, než k jakémukoliv jinému filmovému fenoménu. George Lucas si už před premiérou Star Wars v roce 1977 dokázal spočítat výhody merchandisingu a po obrovském úspěchu původní trilogie se nemohl dočkat, až budou počítače schopny nabídnout technologii, která mu umožní dobýt další trh. Založil proto firmu Lucas Arts, která se věnuje výhradně produkci počítačových her. Drtivou většinu titulů tvoří hry z prostředí Star Wars, ale kdybychom zabloudili do bohaté historie, našli bychom především dlouhou řadu kvalitních adventur - Monkey Island, Indiana Jones nebo Loom.
Jako filmoví fanoušci se zřejmě přestáváte trochu orientovat (a bude to horší), ale nebojte se. Budeme se dnes věnovat výhradně hrám na motivy Star Wars, které nabídly příznivcům obou trilogií nevídaný luxus už na začátku 90. let. S jejich pomocí jste si mohli prožít nejen klasické momenty původní trilogie (kdo by nechtěl vlastnoručně zničit Hvězdu smrti, že?), ale ti odvážnější se mohli vydat za hranice existujících filmů. V tomhle ohledu byl Lucas velice štědrý a pokud slyšíte sousloví Lucas Arts poprvé v životě a přesto se považujete za hardcore fanouška světelných mečů, zeje ve vašem životě obrovská díra, o které jste dosud nevěděli.
V roce 1992 se totiž produkce Star Wars her rozeběhla naplno a následný úspěch u hráčů pak už jenom posiloval a zrychloval vývoj dalších a dalších her, které zasáhly do všech možných žánrů. Vesmírné simulátory, 3D akce, strategie, závodní hry, film kopírující chodičky a nakonec i nová vlna her, které zásadním způsobem přesáhly obě trilogie a otevřely fanouškům úplně nové obzory. O tom všem si dneska popovídáme. O vzestupech a pádech virtuálních Star Wars, o tom nejlepším i nejhorším, co můžete na obrazovkách vašich PC a konzolí potkat. Připravte se na skok do hyperprostoru a zabalte si na cestu nějakou svačinu, hned tak se nevrátíme.
Vzhůru do vesmíru
V prvních hrách z prostředí Star wars jste se vlastně nikdy nedotkli pevné země. Šlo o vesmírné simulátory, které se víceméně opíraly o slávu dobře rozvinutého žánru leteckých simulátorů. Lucas Arts hráčům zamotali hlavu, protože ve vesmíru se jak známo orientuje trochu hůře (žádný záchytný bod ;), ale X-Wing, nejslavnější povstalecká stíhačka, podle které byla samotná hra pojmenována, respektoval fyzikální zákony a byla radost ho ovládat. Ještě větší uspokojení poskytovalo sestřelování nepřátelských TIE Fighterů, ale k tomu jste se museli dopracovat skrz náročný trénink. Hráli jste za bezejmenného pilota, ale cestou jste potkali pár celebrit, abyste ve finále proletěli důvěrně známým "korytem" Hvězdy smrti a odpálili ono klíčové fotonové torpédo. X-Wing byl vedle těchto filmových momentů (které si přál "prožít" snad úplně každý) především výtečně zpracovaným simulátorem, takže si vysloužil místo v síni slávy a Lucas Arts na něj o dva roky později navázali ještě lepším TIE Fighterem.
Ten nabídnul o generaci vyspělejší grafiku a také velmi lákavou volbu zahrát si za padouchy. Přiznejme si to, nechtěli jste se někdy dát k Impériu a rozmlátit Skywalkerovi ciferník? Ne? Ehm... naštěstí není každý takový Mirek Dušín jako vy a proto měl TIE Fighter veliký úspěch. Slibně započatá tradice simulátorů byla však s dalším technologickým skokem odsunuta do pozadí, ke značné nelibosti jejich fanoušků. Vzniklo ještě pár titulů, ale většinou šlo o "remaky", převádějící X-Wing a TIE Fighter simulátory do lepšího enginu (alespoň něco). Byly tu jisté snahy navázat na staré úspěchy pomocí her jako Star Wars: Rogue Squadron, Shadow of the Empire, Battle for Naboo nebo Starfighter, ale ani jedna z těchto her už nedosahovala kvalit stařičkého X-Wingu. Vypadaly sice ve většině případů velice pěkně, ale jednalo se o bezduché arkády, ve kterých jste skoro "jezdili po kolejích". Kontrola nad stíhačkou tu byla pouhou iluzí a ve hrách jako Battle for Naboo nebo Starfighter (obě inspirované Epizodou I) se ke všem mínusům přidala ještě přebarvičkovaná grafika. Majitelé kniplů tedy vzdali veškeré naděje a ani v budoucnu to bohužel nevypadá, že by se Lucas Arts znovu pustil do podobného žánru (letecké/vesmírné simulátory vůbec tak nějak skomírají).
Blastery, meče a tak vůbec
Mluvil jsem o technologickém skoku a právě ten byl zodpovědný za přesun k "výdělečnějším" žánrům. Pokud pominu ostudu, kterou si Lucas Arts natropili dvěma interaktivními filmy z prostředí Star Wars (tahle móda naštěstí umřela stejně rychle jako se narodila), které využívaly ohromujících možností nové technologie CD-ROM (ten čas ale letí, viďte? ;), budeme tu řešit 3D akční hry, tedy žánr, který se v průběhu devadesátých let stal nejoblíbenější zábavou PCčkářů (postupně vytlačil z prvního místa i realtime strategie). Už onen interaktivní výpeček jménem Rebel Assault se snažil o něco vzdáleně podobného. Před vámi běžela ohavně renderovaná videosekvence a vy jste se snažili myší zaměřit terčík a sestřelit imperiální pěšáky. Bylo to trochu jako slavná Operation Wolf (nedal jsem na ní dopustit) a to nejlepší z automatů, bohužel pro Lucas Arts se psal rok 1995 a podobné primitivismy dávno patřily minulosti. Byla to cenná lekce, ze které vzešlo poučení. A také projekt, který zatřásl herním světem.
To bylo před deseti lety a na trhu se tenkrát objevila hra Dark Forces. Chcete si zahrát Dooma v prostředí Star Wars? Neváhejte! Asi tak zněly tehdejší reklamy a nikterak nepřeháněly, což brzy zjistili nejen recenzenti herních časopisů, ale i běžní hráči. Dark Forces vyšla dva roky po Doomovi a enginově ho výrazně převyšovala. Na free-look jsme si sice museli počkat až do Future Shock o rok později, ale Dark Forces byl první hrou, ve které jste si mohli zaskákat. To samozřejmě nepatří k těm nejdůležitějším kladům. Dark Forces jsou považovány za milník především díky zrodu prvního hrdiny, který vyrostl mimo hranice filmových trilogií a přesto jeho jméno dnes ve znalých fandech příjemně rozvibruje vzpomínky. Jmenuje se Katarn, Kyle Katarn a je to drsný vesmírný žoldák. Tak trochu jako Boba Fett, ale sympaťák od pohledu, sloužící povstalcům. Samotná Mon Montha ho vybrala, aby získal plány první Hvězdy smrti a povstalci tak mohli přijít na to, že všechno vyřeší jedno zpropadené fotonové torpédo.
Už TIE Fighter a X-Wing nabízely špetku příběhu, ale v Dark Forces jste si konečně připadali jako kolečko v obrovském stroji jménem Star Wars. I díky tomu, že za terče vám většinou sloužili důvěrně známí stormtroopeři a svoje "cameo" si tu odbyl už zmíněný Boba Fett. Celé to bylo velice "nové" a natolik okouzlující, že vám ani nevadila absence světelného meče (jste ostatně pouhý pašerák/žoldák). Co naopak vadilo řadě hráčů byla absence multiplayeru (už tehdy to byla u střílečky z vlastního pohledu takřka nezbytnost). Ale což, nikdo není dokonalý.
Nicméně začínalo být jisté, že bez světelného meče to nepůjde a tak se v roce 1997 Kyle Katarn vrátil ve výpravnějším pokračování, nazvaném lakonicky Jedi Knight: Dark Forces 2. Příběh nepatřil k těm geniálním, které najdeme v některých knihách na motivy Star Wars, ale pořád to stačilo na to, aby zřetelně vyčuhoval z průměru tehdejších stříleček. V nějakém pátém levelu hry jste se konečně dostali ke světelnému meči a začali jste poznávat tajemství Síly. Chytrý systém vám umožnil rozdělovat body mezi schopnosti světlé a temné strany. Pokud jste příliš trénovali škrcení á la Vader, mohli jste na konci klidně skončit jako Sith (resp. temný Jedi), svrhnout Císaře a sami vládnout Galaxii. Uvědomte si, že se psal rok 1997 a na světě ještě nebyla ani Epizoda I. Pro fanoušky byl podobný svět a možnost svírat v ruce světelný meč hotovým darem z nebes. Jedi Knight možná nebyl nejhezčí hrou tehdejší doby, ale nabízel vyvážený mix zajímavého příběhu a kvalitní akce. Navíc byl konečně k dispozici multiplayer a tak došlo k historicky prvním duelům se světelnými meči.
To byl větší zlom, než si vůbec myslíte. Jedi Knight byl v ovládání světelného meče velmi důsledný - přišel se třemi různými styly (lišily se poměrem rychlosti a důrazu), ve kterých jste mohli vyrábět nejrůznější comba. Z obyčejného plácání mečem se tak v multiplayeru staly taktické bitvy a protože žádná jiná hra nic podobného nenabízela (lákavá byla samozřejmě také možnost vypomoct si při souboji nějakou tou fintou - oslepení protivníka, populární blesky, nadlidská rychlost... tohle všechno Síla umí, došlo dokonce i na bumerangové vrhání meče, tak jak to svého času uměl Darth Vader). Jedi Knight si na multiplayerovém poli vybudoval značnou pověst jako osobitá zábava nejen pro fanoušky Star Wars. Mohli jste plýtvat hřebíky v Quakovi, ale takový duel na světelné meče, to byla zábava gentlemanů.
Dobrodružství Kylea Katarna byla zpečetěna v Jedi Knight II: Outcast. Tato hra nabídla ideální kompromis mezi akčním přístupem a silným příběhem. Světelné meče jsou tu dovedeny k dokonalosti, stejně jako persóna Kylea Katarna. Zkrátka splněný sen všech fanoušků a po technické stránce velmi povedená hra. Velká škoda, že následující Jedi Knight: Jedi Academy už vás nutí hrát za novou postavu (nicméně Kyle Katarn se v této hře vyskytuje jako učitel v akademii Jediů). Ne, že by to tedy bylo nějak na škodu, ale věrní fandové starých známých budou kapku zklamáni, ale to jim snad vynahradí návštěva slavné akademie a taky pár vychytávek, mezi něž patří i možnost vyzkoušet si souboj se dvěma meči nebo světelným kopím, přesně takovým, jaké měl v Epizodě I ďábelský Darth Maul.
Já chci Anakina, tati!
Zatím jsme víceméně chválili a řešili hry, které se dotýkaly spíš samotného světa Star Wars, než událostí vyobrazených ve filmech. Je teď na čase přistoupit ke hrám, které fungují v řadě případů jako pojítko mezi počítačovým monitorem a filmovým plátnem. Předem naznačuji, že to ne vždycky dopadlo dobře, ale to je ostatně staré dobré klišé, které omíláme v každém podobném článku. Filmové hry a herní filmy mají před sebou ještě dlouhý vývoj, než jedna strana pochopí požadavky té druhé a my hráči z toho konečně něco vytěžíme. Začneme u původní trilogie a to sice windowsáckou adventurou Yoda Stories, která je obecně považována za nejhorší počítačovou hru na motivy Star Wars (a nejhorší hru od Lucas Arts hned po Indiana Jones´ Desktop Adventures, která běžela na stejném enginu). Hra vypadala neuvěřitelně ohavně (měla být pro děti, ale to jí neomlouvá) a byla stejně hluboká jako kterýkoliv klon PacMana. Hráli jste za Lukea Skywalkera a plnili nejrůznější úkoly, které vám zelený pišišvor trpělivě zadával. Trpělivost hráče bohužel nedosahovala podobných hodnot a po dvaceti minutách toho měl každý tak akorát dost. Spolu s již zmiňovaným Rebel Assault to nebyl zrovna nejlepší krok do světa filmových licencí, zřejmě i proto jsme se už žádného dalšího pokusu o přímé vzkříšení původní trilogie nedočkali.
Premiéra Epizody I však znamenala obrovský tlak na producenty her a tak museli Lucas Arts chtě nechtě píchnout do vosího hnízda a vyprodukovali hned tři hry. Nechci, aby to znělo, že to dělali z donucení. Moc dobře věděli, že se ty hry zaplatí, ať už budou jakékoliv. Nebudu vás dlouho napínat... nebylo to žádná sláva. Phantom Menace vyšla na všechny myslitelné platformy a měla v zásadě jediný, velmi skromný cíl, totiž poskytnout hráči stejný požitek jako při sledování filmu. Nic víc. To byl její zásadní nedostatek, který nevykompenzovala ani pěkná grafika. Otrocky jste si prošli události první epizody, bez jediného překvapení, které by vás po cestě čekalo. Jedinou odměnou byl souboj s Darth Maulem, který ovšem v jednoduchoučkém enginu nepůsobil žádný orgasmus. Oproti vychytaným duelům v sérii Jedi Knight se tohle dalo považovat leda za špatný vtip. Při vzpomínce na klasické adventury z dílen Lucas Arts, už rovnou začalo fanouškovo srdce krvácet.
Star Wars: Racer měl ambice posazené ještě mnohem níž. Stačilo prostě vyrobit něco na způsob Wipeoutu, namluvit vám, že jste malý Anakin a svištíte si to nadzvukovou rychlostí nějakým kaňonem. Díky solidní grafice a slušné dynamice enginu to některým stačilo, ale tahle hra byla jen a jen o závodění - se světem Star Wars neměla kromě jedné slavné postavy vůbec nic společného. Pořád ale lepší než drátem do oka, mnozí po Epizodě I říkali, že jim je hrozně líto, že si to videohru, kterou právě odkoukali, nemohli zahrát. Inu, strýček Lucas vám tu dává možnost, chyťte jí za pačesy. Pokud zrovna nemáte milion lepších věcí na práci.
Tím třetím hřebíčkem do rakve dobré pověsti slavné herní firmy byl XBoxový titul Star Wars: Obi-Wan. Neuvěřitelně odfláknutá skákačka, vedle které Phantom Menace vypadala jako hra roku, naštěstí velice rychle prošuměla (Lucas Arts ji nijak zvlášť nepropagoval), takže o ní většina dnešních hráčů nemá ani páru. S Force Commanderem už to bylo trochu jinak. První pokus o realtimeovou strategii, pokrývající celou původní trilogii, to už je věc, se kterou se chcete pochlubit nejen sousedům. Výsledek bohužel doplatil na fakt, že tehdy se žánr realtime strategií velice dynamicky rozvíjel a přijít se zastaralou grafikou a neortodoxním systémem ovládání znamenalo jistou smrt. Ovládací interface zabíral div ne třetinu obrazovky a s takovým anachronismem prostě hráče neuchvátíte. Navzdory zajímavě navrženým misím a ději obecně, se tak Force Commander rychle odebral na smetiště dějin. Lucasové ale své snažení v této oblasti nevzdávali. Důkazem byla povedená strategie Star Wars: Galactic Battlegrounds, která naznačila, že s trochou snahy se můžeme dočkat úspěchu i v tomhle žánru, který prochází neustálou evolucí, protože herní giganti chrlí jednu strategii za druhou. Battlegrounds nabídla relativně konvenční systém (slušně řečeno... byl to vlastně vykradený Age of Kings), ale hlavně se jí podařilo do svého nitra propašovat tu klasickou Star Wars atmosféru a to na fanoušky zapůsobilo. Snad to vyjde i potřetí - v přípravě už je strategie Star Wars: Empire at War, která minimálně skvěle vypadá a pokud vývojáři někde výrazně neklopýtnou, mohlo by to být ještě velmi zajímavé.
Druhá epizoda byla ze strany herních vývojářů prakticky ignorována a jednou z mála her, která se k ní vrací, je Lego Star Wars. Ano, slyšíte dobře... V Eidos Interactive dostal někdo šílený nápad zrekonstruovat novou trilogii (tj. Epizody I-III) pomocí legáčků a postavit na tom akční počítačovou hru. Lucas byl zřejmě nápadem natolik zaskočen, že jen zoufale kývnul a čekal, co bude dál. Hra vyšla relativně nedávno na XBoxu (a obsahuje spoilery ze všech Epizod, tak bacha) a jakkoliv zní její námět uhozeně, prý je docela dobrá. Primárně je samozřejmě určena pro děti, ale může to být zajímavá zkušenost. Já bohužel zeleně svítící skříňku od Microsoftu nevlastním, ale něco mi říká, že v případě Lego Star Wars zas tak o moc nepřicházím.
Zdaleka nejočekávanější hrou tak byla Revenge of the Sith na motivy třetí epizody, která cestu do obchodů absolvovala před dvěma týdny. Podle trailerů to vypadalo na zajímavý titul, soustředící se především na duely se světelným mečem, kterých je v Epizodě III požehnaně. Výsledek je bohužel podobně plochý jako v případě Phantom Menace. Jinými slovy, Revenge of the Sith moc hezky vypadá, je jednoduchý na ovládání a můžete v něm rozsekat miliony droidů stejně jako v oblíbených mlátičkách z automatů (jen tu prostě používáte světelný meč místo bojových umění). Někomu tenhle prostý model může vyhovovat, ale hra je tak degradována pouze na doplněk filmu - je to patrné už z toho, jak její děj skáče z místa na místo, aby eliminoval klidnější pasáže filmu (ze kterých ovšem pramení ono drama, jehož se v herní verzi zkrátka nedořežete) a pošoupnul hráče směrem k dalšímu masakru. Revenge of the Sith je prostě "jenom" mlátička, což je mírné zklamání, vzhledem k velkohubým slibům tvůrců. Revoluce se tedy nekoná. Filmová Epizoda III sice úspěšně napravila Lucasovu pověst, ale doslovné herní adaptace jeho filmů budou i nadále tím, čemu byste se měli raději vyhnout.
Chci víc!
Počkat, vy někam jdete? Říkal jsem přeci, že to dneska bude delší než obvykle. A taky bych ve vás nerad zanechal dojem, že současná herní scéna Star Wars nepřeje. To není pravda ani zdaleka. Jenom se prostě musíme vydat o několik let před samotné filmy, přesněji řečeno o 4000 let nazpět do dob Staré Republiky. Právě tam se odehrávají příběhy dvou RPGček - Knights of the Old Republic a Knights of the Old Republic: Sith Lords. Může se zdát, že Lucas Arts už by nevěděli roupama, kam skočit, ale to by byl další omyl. Za těmito tituly totiž stojí herní firmy Bioware (jednička) a Obsidian (dvojka) a oběma se podařilo nejen zásadním způsobem inovovat žánr, ale také přijít s dějem (ten je samozřejmě dílem Lucase a jeho posluhovačů), který je v některých ohledech zajímavější, než obě trilogie dohromady. Za starých dob totiž byli rytíři Jedi váženými občany a uměli věci, o kterých se těm "současným" ani nesnilo. Bioware stojí za úspěšnou sérii Baldur´s Gate, ale Knights of the Republic připomínal spíš akční adventuru než klasické RPG (takže pokud těmhle hrám zrovna moc neholdujete, měli byste to zkusit, už kvůli vaší lásce ke Star Wars... a neříkejte, že jí nemáte, jinak byste to až sem nedočetli ;).
Zajímavé je také to, že druhý díl je stejně hratelný a zábavný jako jednička, i když je dílem jiného vývojáře. To rozhodně nebývá zvykem. Pokud jste o těhle hrách nikdy neslyšeli, je čas to napravit, bez ohledu na žánrové předsudky. Knights of the Old Republic předvádějí vychytaný herní systém v kombinaci s originální dějovou linií a současně nabízejí velký prostor pro budoucnost Star Wars hraní. Neprobádaných časových epoch je ještě mnoho a pokud se podaří každou zpracovat podobně odzbrojujícím způsobem, pak se máme na co těšit.
Nová vlna
Mohlo by se zdát, že s Epizodou III všechno končí, ale opak je pravdou. Po skončení filmového univerza se dá očekávat, že poptávka po hrách se ještě zvýší, jak se nebudou chtít fanoušci vzdát svého kultu. Show must go on a Lucas Arts v posledních letech dokazuje, že má ještě pár trumfů v rukávu. Velice elegantním způsobem se podařilo seznámit hráče s klony, v jednom z nejzábavnějších 3Dček poslední doby - Star Wars: Republic Commando, kde jste obsazen do role velitele jedné z klonových jednotek. Není klon jako klon a vy jste speciální vytrénovaný na nejtěžší mise. Pomůžete Republice v důležitých bojích, dokonce zkřížíte síly i s bodyguardy generála Grievouse. Hra vám nabízí takřka dokonalou iluzi kontroly nad týmem, spoustu adrenalinových situací a vynikající grafiku. Žádné meče, žádní Jediové, ale přesto velká a napínavá zábava pro každého pravověrného fanouška.
Ale řekněme, že vám to nestačí a chtěli byste to nejlepší z původní trilogie v jedné jediné hře. Tohle přání vypadalo dlouho jako nesplnitelné, ale když se objevil na trhu Battlefield 1942 a hráči projevili masivní zájem o podobné multiplayerové tituly, rozhodli se v Lucas Arts, že to všechno smíchají dohromady a nabídnou publiku dobrodružství, které tu ještě nebylo. Začal se tedy připravovat ambiciózní Star Wars: Battlefront, zahrnující nejslavnější lokace, hrdiny, vehikly a lodě původní i nové trilogie. Hlavním tématem dne byla absolutní svoboda. Je třeba to brát relativně, protože hra vám nedovolí všechno, nicméně zahrajete si za rebely i impérium, republikové jednotky i separatisty, objevíte se po boku Lukea Skywalkera, Mace Windu nebo hrabětě Dooku, budete se pohybovat po svých, v chodících tancích impéria a konečně po letech budete moci znovu osedlat X-Wing nebo TIE Fighter.
Zní to až příliš dobře? Ono to je TAK dobré. Pokud odhlédneme od faktu, že je to pouze Star Wars klon úspěšnějšího Battlefield 1942, je to zřejmě nejzajímavější současná hra na motivy Star Wars a pokud máte přístup na internet a tedy možnost online hraní, je tohle záležitost, do které byste měli alespoň nakouknout. Pár patchů spravilo dětské nemoci týkající se herního multiplayeru a tak vám skutečně nic nebrání v tom, abyste poprvé zažili Star Wars se vším všudy. Ledaže byste si chtěli počkat na pokračování, které vychází už v listopadu.
Last but not least?
A nakonec třešnička na dortu? To je dost sporné, protože největší projekt v historii Star Wars hraní a potažmo i v historii Lucas Arts provázely ze začátku velké problémy, které trochu zkalily radost nad dokončeným veledílem. Řeč je tu o Star Wars: Galaxies, ultimátní MMORPG nového typu, která měla utřít veškerou konkurenci. Bohužel ani jí se nevyhnuly tuny chybiček a dětské nemoci, sužující start snad každé hry tohoto žánru. Tvůrci navíc museli přistoupit k několika kompromisům, z čehož vyplynulo poměrně vlažné přijetí hráči. Nechat si ale protéct mezi prsty možnost žít online v rozsáhlém vesmíru Star Wars (samozřejmě zpoplatněném deseti dolary měsíčně ;), to nejde jen tak bez boje. Spousta patchů alespoň trochu zachránila situace, ale nedodělky se ještě tu a tam projeví (nejvíc při vzájemných soubojích hráčů, kde je poznat, jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými profesemi postav... jenže troufli byste si jako architekt na lovce odměn? Sotva ;).
Vysvětlovat princip MMORPG by tenhle článek protáhlo ještě o pěkných pár kilo (a vy už jste určitě snědli tu svačinu, kterou jsme vám doporučoval v úvodu, co?), takže se spokojme s tvrzením, že je to neuvěřitelně rozsáhlé RPGčko s tisíci online hráčů, ve kterém můžete být kýmkoliv, cestovat kamkoliv, dělat cokoliv atd. Samozřejmě v relativním slova smyslu. V prvních měsících hraní se např. vůbec nevědělo, jestli se někdo může stát rytířem Jedi. Až pak se objevily důvěrně známé holocrony, jako nápovědy, které hráčům poradily jak na to. Stát se Jediem naštěstí není tak jednoduché a zůstat jím vyžaduje dvojnásob štěstí, takže se nikdo nemusí bát, že by se po galaxii za chvíli trousily miliony postav se světelnými meči. A být architektem nebo počestným obchodníkem není k zahození, ne?
Star Wars: Galaxies možná začala jako hra plná nedodělků a mnozí kritizovali její uspěchané vydání, ale postupem času se vše zlepšilo a vývojáři se snaží hráče zásobovat zajímavým obsahem a novými misemi. Loni vyšel datadisk, rozšiřující hru o nové zážitky, ostatně podtitulek "Jump to lightspeed" hovoří za vše (konečně se můžete opět seznámit s interiérem X-Wingu, TIE Fighteru, ale i dalších lodí). V květnu by měl vyjít další, tentokrát nazvaný Rage of Wookiees, s obsahem souvisejícím s Epizodou III. Není nad čím přemýšlet, pokud nechcete, aby pro vás Star Wars skončily 19. května, budete muset sáhnout do své kapsy a předplatit si doživotně Star Wars: Galaxies. Jedině tak můžete být se svými oblíbenými hrdiny, lokacemi a spřátelenými fanoušky. Klidně čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.
Je jasné, že takových "pošuků" je mezi vámi jen málo, ale i díky nim, se stále vyplatí dělat další a další hry z prostředí Star Wars a udržovat tak naživu jeden z největších fenoménů, který úspěšně překročil hranice století. Přejme mu, ať nadále vzkvétá a my máme čím zabíjet čas, když nás zrovna osud zavane k uhrančivě světélkujícím obrazovkám.